Moje zkušenosti s gimbalem Manfrotto MVG220

08.06.2021

Tento text pojednává o mém subjektivním dojmu z používání nového gimbalu od společnosti Manfrotto. Jde o test za deštivého jarního počasí, během čtrnáctidenního natáčení nového celovečerního dokumentu Extrémní fotograf (očekávaný datum premiéry v kinech 2023). Testování stabilizátoru proběhlo na západním pobřeží Irska v květnu 2021.

Při nedávné práci na jiném projektu s Petrem Janem Juračkou, v centru Brna, jsem se seznámil s Jakubem Stejskalem, majitelem firmy Stedis s.r.o (stedis.cz), který má pod palcem oficiální zastoupení značky Manfrotto pro Česko a Slovensko. O přestávkách jsme společně probírali nejnovější poznatky ze světa foto a video techniky. O několik hodin později se ve stejném duchu nesla i společná večeře. Kromě debat kolem technických novinek vzduchem vířila i vyprávění o expedici po Africe od cestovatele Hynka Adámka, který se naší večeře také účastnil, zatímco Petr Jan Juračka nám vyprávěl o nedávných zážitcích z právě soptícím Islandu.

Já jsem byl naopak celý natěšený na cestu, která nás s Petrem a Magdou Fukanovou teprve čeká. Za dva dny, touhle dobou, už máme být v Dublinu, odkud se karavanem přesuneme na západní pobřeží k Atlantiku. Magda je také kameramanka našeho tříčlenného týmu, se kterou společnými silami celovečerní dokument natáčíme, a která bude celý film stříhat. Ještě než jsem před půlnocí vyrazil z Brna domů směr Tábor, přinesl Jakub nenápadný kufřík s logem Manfrotto. Popravdě, do téhle chvíle jsem netušil, že má tahle firma ve svém arzenálu také stabilizátory. Po pár větách jsem již gimbal Manfrotto MVG220 opatrně ukládal do auta s jedinou Kubovo podmínkou: "Úplně ho tam neznič."

Následující řádky berte jako příběh o tom, co se mnou tento tříosý stabilizátor zažil, co vše přežil a proč má od té doby místo v mém fotobatohu.

Jako správný chlap balím na cesty nejlépe v poslední možné chvíli. V případě Irska tomu nebylo jinak a já poslední věci balil ještě před odjezdem na letiště. Firma Manfrotto svůj gimbal dodává v pěnovém kufříku, který ho skvěle chrání během transportu. Do batohu se mi ale nevešel, protože na čtrnáct dnů do extrémních podmínek nevezu jen plavky a dvě trička. Navíc má tento gimbal vestavěnou baterii (s výdrží až 7 hodin) a tak, podle přepravních pravidel, stejně musí do příručního zavazadla, které už v té chvíli téměř praskalo ve švech. Zmocnila se mě obava. Tohle jsem svému gimbalu jiné značky už jednou udělal. Tehdy se mi v batohu promáčkl joystick a celý gimbal jsem vezl zbytečně. Navíc mě oprava po návratu stála skoro polovinu ceny stabilizátoru při kompletní výměně základní desky a více jak rok jsem překonával v hlavě blok někam takový kus výbavy vozit.


Manfrotto nepoužívá proklikávací joystick a díky uzamykání na všech ramenech stabilizátoru se nejen dobře převáží, ale také vyvažuje. Během vyvažování si totiž odemykáte jednotlivé osy jak potřebujete, což zrychluje celou přípravu. Vyvažovacímu procesu v terénu dost pomáhalo, že se gimbal dodává s malým, ale stabilním stativem, který lze mít po celou dobu přišroubovaný na spodní části, a navíc se díky tomu prodlouží rukojeť. Za zmínku určitě stojí, že se foťák připevňuje pomocí rychloupínací destičky se standardem Arca Swiss, která mi velmi usnadňuje během natáčení práci, protože jsem si před lety vybral stativ právě od Manfrotto a jednotlivé upínací destičky jsou mezi sebou kompatibilní. S gimbalem jsem se velmi rychle sblížil. Velkou výhodou je fakt, že tento model má zadní motor umístěný o něco níže a díky tomu je velmi dobře vidět na displej a není potřeba náhledový monitor. Díky tomu může být celá sestava o dost lehčí a uživatel se pomaleji unaví. Dotykový displej, který je umístěný nad ovládacími tlačítky gimbalu, umožňuje snadno měnit režimy a kalibrovat foťák podle váhy s konkrétním objektivem. Díky tomu není nutné využívat doplňkovou aplikaci v telefonu. Pokud je foťák propojený kabelem, lze přímo na displeji nastavovat expozici, vyvážení bílé barvy a hodnoty ISO. Nosnost má gimbal stanovenou na 2,2 kg, neměl jsem tedy problém pracovat s klasickými ohnisky 20, 35 a 85 mm. Vyvážit jsem nedokázal jen sestavu Nikon Z7II spolu s objektivem 50/1.2 a malým směrovým mikrofonem v sáňkách blesku. Tohle combo už je na hraně nosnosti a volil bych pro něj model Manfrotto MVG460.

Je nádherný slunečný den. Mraky tak akorát, aby dovolovaly odpolednímu světlu krásně nasvítit útesy tyčící se z oceánu. Stojím na písečné pláži a natáčím po kolena ve vodě zpomalené záběry přicházejících vln. Tuhle idylku mi nečekaně narušila trochu větší vlna, při které jsem byl ve vodě najednou po pás a gimbal se namočil do půlky pogumované rukojeti. K mému štěstí je celý grip stabilizátoru z jednoho kusu a v téhle části prostě nemá kam zatéct voda. Pro jistotu stejně mizím na břeh a hned všechnu vlhkost otírám, stejně už mám záběry, pro které jsem přišel.

Podobnou zkušenost jsem zažil ještě jednou během natáčení obrovských přílivových vln Riley's. K těm nás vzal náš hostitel George Karbus, za kterým naše výprava do Irska přijela. Natáčel jsem s přídavným madlem, které je součástí balení. Skvěle se mi s ním natáčí pokud potřebuji záběr více od země nebo držet gimbal v obou rukách. Na konci madla je šikovně umístěný 1/4" závit na příslušenství. Nejčastěji byl využit k přichycení telefonu nebo 360-ti stupňové kamery pro behind the scenes záběry. Ale zpět k postřehům z příběhu. Byl jsem otočený zády k oceánu a natáčel fotografujícího George asi 15 metrů od bouřících vln. On se najednou otočil, začal sprintovat pryč a povykoval na mě ať zmizím. Ani jsem se neotočil a vzal nohy na ramena, protože když někdo jako je George Karbus běží směrem od oceánu, a ne naopak, značí to problémy. Během těch pár vteřin úniku mi hlavou proběhla jediná myšlenka: "Dobrusli na těch kluzkých kamenech co nejdál a pokud spadneš, drž ruku se stabilizátorem co nejvýš." I přesto, že měl George náskok maximálně dvě vteřiny, povedlo se mu dostat na vyvýšenou část útesu, zatímco já to nestihl a chránil stabilizátor vlastním tělem i ve chvíli, kdy mě přílivová vlna namočila. Naštěstí mě voda úplně nepohltila a já neuklouzl. Cestou od obřích vln začalo neskutečně pršet. "Proč je sakra ta voda slaná," pronesla vedle mě Magda. Nedalo se nic dělat, batoh byl plný objektivů a ostatních foťáků. Přehodil jsem tedy přes sestavu hadr na otírání optiky a vyrazili jsme na půlhodinovou cestu k autu. V tu chvíli jsem dokonce zapomněl na nedobrovolné koupání, protože jsem i přes několik vrstev outdoorového oblečení promokl na kost. Později v autě se při utírání slaného stabilizátoru modlím, aby to nebylo poslední natáčení, co tenhle gimbal zažil. A jelikož fungoval bez problému dál, neměl jsem problém natáčet po zbytek našeho dobrodružství v každém počasí.

Nakonec jsme promokli během expedice úplně každý den, ale počasí se revanšovalo nádhernými východy i západy slunce a taky slunečným počasím během několika šnorchlování s třímetrovým delfínem žijícím u pobřeží. Náš tříčlenný tým si nakonec odvezl domů kolem 21 000 videí a fotek, ze kterých z velké části vzniknou timelapsy. Pro představu, je to asi 3 Tb materiálu. K pořízení dat nám posloužilo pět foťáků, tři drony a dvě akční kamery.

Samozřejmě jsem s gimbalem Manfrotto MVG220 zažil i mnoho hezkých a pro nás oba bezpečných dní, ale to přece nestojí za řeč. Stabilizátor bych doporučil všem, kteří natáčejí za každého počasí nebo na dlouhých cestách bez elektřiny. Baterii jsem v něm totiž nakonec potřeboval nabít pouze třikrát. Vždy jsem dobíjel při vybití na cca 20%, protože nikdy nevíte, jak dlouho bude potřeba natáčet. Nabíjel jsem pomocí powerbanky nebo 12V zásuvky v autě, díky standardu usb-c, buď při spánku nebo přesunech mezi lokacemi. Jako jediná nevýhoda se může jevit nemožnost rozebrání gimbalu a zmenšit ho do ještě skladnější podoby. To už musí každý posoudit sám.

Rád bych vyzkoušel i další kompatibilní příslušenství. Zejména prodlužovací tyč Fast Gimboom carbon, která umožňuje bezpečně prodloužit rukojeť gimbalu až o 115 cm a umožňuje tak natáčet z velkého nadhledu nebo imitovat kamerový jeřáb. Za zmínku stojí také možnost připojit přídavný pohon a ostřit pomocí multifunkčního kolečka umístěného na boku stabilizátoru.

Pokud vás zajímají záběry pořízené s využitím gimbalu Manfrotto MVG220 a dalších výrobků, můžete sledovat profil Manfrottoczsk na Facebooku a instagramu. Zážitky z našich cest a natáčení dokumentárního filmu, můžete sledovat na sociálních sítích prostřednictvím profilu Extrémní fotograf.

Po čtrnáctidenním pracovním soužití s tímto, podle mého názoru, perfektním stabilizátorem, nezbývá než poděkovat Jakubovi Stejskalovi za možnost otestovat sympatického pomocníka v drsných podmínkách západního Irska.


Díky,

Vojta Kosobud - fotograf a kameraman